Blok
Fotky



Fotky:

ASIE: Zkratka
China: Lijiang
China: Shenzhen
Thailand: Nan
Thailand: Phuket
HK: Buddhas
LPC: Second Year
LPC: Ma On Shan
LPC: EE Dinner

Praha:

Listopad 2007
Září 2007

Hongkong:

Květen 2007
Duben 2007
Březen 2007
Únor 2007
Leden 2007
Prosinec 2006
Listopad 2006
Říjen 2006
Září 2006
Srpen 2006
Červen 2006
Květen 2006
Duben 2006
Březen 2006
Únor 2006
Leden 2006
Prosinec 2005
Listopad 2005
Říjen 2005
Září 2005


Lijiang Project Week 2007

Lijiang - Zhongdian - Soutěska skákajícího tygra

9. - 18. března 2007

Hory v LijianguTento rok jsme na školní projektový týden vyrazili do Číny, provincie Yunnan. Už před rokem jsem chtěl jet do Soutěsky tygřích skoků, takže jsem se na to aspoň rok těšil. Navštívili jsme město Lijiang s UNESCO památkama, Zhongdian s tibetským klášterem, dovezli jsme materiál do izolované vesnice malomocných a pak jsme čtyři dny trekovali v Tygří soutěsce. Tyto místa se nachází v severozápadním Yunnanu, velmi blízko hranic Tibetu. (Mapa zde)

Yunnan je unikátní provincie. Její biodiversita je taková, že se tam nachází více druhů fauny, flóry a etnických menšin než v celém zbytku Číny. Dnes se tu samozřejmě ve městech setkáte s mnoha Hán Číňany, kteří se do Yunnanu rozšiřují stejně jako do západní Číny, stále jsou tu však zachována další etnika, jako třeba kmen Naxi. Lidé na venkově stále žijí vcelku tradičním životem, běžně se setkáte i lidovými kroji. Provincie je velmi blízko Tibetu, převažuje tu buddhismus, v horách dosahujících 5500m žijí tibetské kemny.

Yunnan je velmi 'počínštěný', každé dítě se ve škole povinně učí vládní čínštinu (mandarínštinu) a tímto jazykem se nejsnáze domluvíte. Anglicky se mluví jen v některých turistických místech. My jsme v naší skupině měli členy, jejichž rodný jazyk je sice kantonština, mandarínsky se ale domluví dobře taky. Komunikace byla o to komplikovanější, protože místní se mandarínky často taky ačí až jako druhý jazyk. Místní etnika mají svoje čínské dialekty, tibetština (se kterou jsme se ale kromě nápisů v klášteře nesetkali) je pak jazyk absolutně odlišný. Díky tomu, že Yunnan nebyl oficiálně Tibet, čínská armáda tu neřádila tak jako v sousedním Tibetu a proto je tu lidová kultura velmi zachovaná.

Z Hongkongu do Lijiangu

9. - 10. března 2007

Ze školy jsme metrem dojeli až do Lowu, což je hraniční přechod z Hongkongu do sousedního města Shenzhen. Shenzhen není velký na čínské poměry, podle neoficiálních odhadů má ale více než 10mil obyvatel (oficiálně 6mil, což je stejně jako HK).

Do Yunnau jsme doletěli za 3h letadlem Shenzhen-Kunming (levnější než letět přímo do Lijiangu). Cena nejlevnější zpáteční letenky byla 1400 Yuanů (1 Y = 3 Kč), letenky jsme kupovali týden předem přímo na letišti.

Z Kunmingu do Lijiangu jsme jeli spacím autobusem, což trvalo zhruba 12 hodin.

Hranice
Hranice
Steve
Steve
Janet
Janet
Hranice mezi Hongkongem a městem Shenzhen je důkladně hlídána. Občas se ale prý ilegální imigranti z Číny v hongkongských kopcích stejně objevují. I přes zákaz focení jsem vyfotil našeho vůdce - můj fyzikář Steve Udy Vůdce číslo 2 - Stevova manželka Janet. Oba z Nového Zélandu.
Skupina
Skupina
V letadle
V letadle
Policie
Policie
Část naší skupiny. Zatím je nám fajn, ještě dýcháme hustý mořský vzduch v HK Občerstvení na letu Shenzhen-Kunming. Amaranta se nedávno ostříhala, v Číně to dělalo trochu rozruch. Dlouhý zelený plášť a velký límec prostě budí respekt.
Pisoár
Pisoár
Západ
Západ
Vhodné i pro lidi menšího vzrůstu. Letíme daleko k hranicím Tibetu, tam kde slunce zapadá...

Město Lijiang

10. - 11. března - Dědictví UNESCO pro turisty

Lěvně ubytovat se dá přímo v historické UNESCO části Lijiangu, my jsme našli pěkný hostel za 80 Y / třílůžkový pokoj s koupelnou. I když je Lijiang na pohled velmi pěkný, dva dny mi tam bohatě stačily, protože centrum je přeplněné obchody se suvenýry a dalšími turistickými atrakcemi.

Na náměstí se denně předvádí ženy z etnika Naxi (čte se Naši) v krojích. Tento kmen je matriarchální, tradičně se o domácnost starají muži, ženy se starají o zemědělství.

Těšil jsem se na ochutnání místního medu, který mě ale zklamal peprmintovou příchutí. My jsme se tu poslední den najedli v jedné čínské retauraci tak dobře, že jsem druhý den ostudně pozvracel jednu UNESCO památku. Lijiang jako město působí velmi pozitivně, žije z turistů a ne z továren, takže nebe je tu často krásně modré, na rozdíl od Hongkongu utopeném ve smogu.

Staré město
Staré město
Cedar a střechy
Cedar a střechy
Steve a Janet
Steve a Janet
Historické centrum Lijiangu je unikátní památka UNESCO. Díky tomu jsou budovy velmi zachovalé a infrastruktura funguje velice dobře. Bohužel je to ale hodně komerční a turistické. Ze střechy jedné restaurace si můžete prohlédnout všechny krásné střechy v Lijiangu. Sakura Cafe bylo pro nás druhým domovem
Panorama
Panorama
Na náměstí
Na náměstí
Auto
Auto
Pohled z centra Lijiangu Tradiční kroje matriarchální Naxi menšiny jsou v Lijiangu spíš pro turisty. Na venkově ale matriarchální komunity pořád existují a kroje se nosí i denně. Motor bez kapoty se asi líp chladí i spravuje...
Tance Naxi komunity
Tance Naxi komunity
Naxi Ženy
Naxi Ženy
Na ulici
Na ulici
Žebrajících je v čínských ulicích dost. Tahle holčička se otáčela na stojanu, kterého se držela jen zubama. Za tento cirkus jí kolemjdoucí sice platili dobře, její výdělek ale asi vezmou rodiče nebo její pasák...
S kytarou
S kytarou
V místní hospodě jsme si procvičili čínštinu. Pódium bylo otevřené i pro mě, českým textům nikdo asi nerozuměl.

Malomocní a Zhongdian

11. - 12. března 2007

Cestou z Lijiangu k horám jsme se stavovali do izolované osady, do které byli vládou před desetiletími izolováni lidé postižení leprou. Dnes už izolace nemá opodstatnění, protože malomocenství je běžně léčitelné a hlavně, obyvatelé osady už po léčení nejsou nakažliví. To ale nic nemění na tom, že místní obyvatelé se jich stále štítí a těžko by je přijali. Kvůli tomu tito malomocní stále zůstávají v izolaci, přes hodinu cesty od nejbližšího města. V jejich osadě není učitel ani lékař, na což doplácí hlavně pár místních dětí. Jídlo si částečně produkují, rýže se jim dováží. Z naší školy tam každoročně jezdí skupina dobrovolníků - spravovat jejich bydlení a dovézt co je třeba. My jsme přivezli obnošené oblečení a léky proti bolesti. Pro místní to byla radost se setkat s novými mladými lidmi. Radost jim taky udělalo naše malé cirkusové představení. Musím podotkout, že i přes veškerou snadu přijímat místní pozitivně a i když jsme věděli o jejich bezinfekčnosti, při podávání rukou při loučení jsme se těžko cítili pohodlně.

Další zastávka bylo město Zhongdian, které jsem propásl kvůli své nemoci (nevyhnul jsem se rýmě a bolestí v krku, protože vzduch je tam suchý, studený a řídký...).

Tibetský klášter u Zhongdianu stojí za návštěvu, i když se to tam hemží turisty převelice. Zkoušel jsem s pomocí svého čínského spolužáka navázat kontakt s jedním z mnichů. Zajímalo mě, jestli bych mohl nasoupit jako novic a stát se mnichem. Podle mých informací v tom není žádný problém. Pan mnich se tvářil, že rozumí mandarínštině, můj spolužák mu ale bohužel nerozuměl ani slovo. Vlastně bych neměl říct "bohužel". Spíš je to štěstí, že vládní čínština ještě nevzala rodilý dialekt všech místních obyvatel...

Mikrobusem
Mikrobusem
Vesnice malomocných
Vesnice malomocných
Cedar s devilstickem
Cedar s devilstickem
Na přesuny jsme si pronajali tři mikrobusy s řidičema Vesnice lidí, kteří jsou izolováni kvůli malomocenství. I přesto, že už nakažliví nejsou. Místní lidé ocenili naše amatérské cirkusové představení...
Amaranta s diabolem
Amaranta s diabolem
Ema s míčkama
Ema s míčkama
Chen Ho s flétnou
Chen Ho s flétnou
Chen Ho je sice z Hongkongu, mluví ale perfektně i mandarínsky, takže tlumočil.
Záchody
Záchody
Loučení
Loučení
Zhongdianský klášter
Zhongdianský klášter
Tyto záchody vybudovala expedice z LPC před pár lety. I na místní poměry tu lidé žijí v chudobě. 'Malomocní' nejsou na tělesný kontakt vůbec zvyklí. Místní lidé by jim rukou nepotřásli. Nedaleko tibetského města Zhongdian (které je oficiálně stále v Yunnanu) se nachází velkolepý budhistický klášter...
Klášter
Klášter
Nápis na kopci
Nápis na kopci
I když je to částečně turitická atrakce, mniši v klášteře stále aktivně žijí. Nápis z kamení v tibetském písmu by člověk viděl i z letadla

Soutěska tygřích skoků

12. - 16. března 2007 - Tiger Leaping Gorge

Soutěska tygřích skoků pro nás byla hlavní náplní. Projít se dá za dva dny (pro ambiciózní horaly i za den), my jsme tam ale strávili čtyři dny. Ztráta času to určitě nebyla, na horstva okolo se člověk vydrží dívat celé hodiny.

Podle pověsti, jednou se tu objevil obrovský tygr. Ohrožoval místní lidi, kradl děti a ničil úrodu. Lidé ze soutěsky na něj uspořádali hon. Když už tyrga skoro měli, tygr udělal obrovský skok na druhou stranu a zmizel. Proto bych soutěsku nazýval "Soutěska skákajícího tygra", v češtině se ale prý jmenuje "Soutěska tygřích skoků". Tygra jsme nepotkali.

Řeka na dně soutěsky je asi 2000m.n.m., okolní štíty se vypínají do 5500m. Na jeden ze štítů (HaBaShan) se dá udělat tůra, my jsme tam ale byli de facto v zimě, takže jsme se podívali jen do sedla.

Terasovité políčka, jaci, vesnice v příkrých svazích, hory... Je to krásné místo. I když je turisticky známé, kromě dalších "trempů" s batohama jsme tu moc lidí nepotkali (taky to bylo mimo sezónu). Mezi místní speciality patří tzv. Baba, což je placka se vším možným. Haba baba je obzvlášť dobrá, "Honey Baba" je zákusek.

Při hlavním výletu do sedla pod Ha Ba Shanem jsme si pronajali dva osly. Někteří z naší skupiny rádi svěřili svůj batoh oslům, někteří se dokonce i vezli, protože to nebyla úplná procházka. Výhodou je, že k oslům (cena za osla/den je lidová, už si nepamatuju) dostanete i průvodce, bez kterého by se ve špatně značených horách dalo jednoduše ztratit. Jediným vodítkem jsou vyšlapané stezky, které jsou ale vyšlapané od místních lidí, jaků a koz skoro všude.

Na hlavní cestě skrz soutěsku je mnoho zastávek, kde se dá levně ubytovat i najíst. My jsme strávili noc v Tea Horse Guesthouse a pak v Half Way Guesthouse. V tom druhém místě jsme potkali skupinku lidí z Izraele, kteří nás naučili zajímavou hru - městečko Palermo. To bych těžko uhodl, že jednou budu hrát Palermo s bandou izraelců někde u hranic Tibetu...

Na prahu soutěsky
Na prahu soutěsky
Panorama
Panorama
Vesnice
Vesnice
Čím dál do soutěsky postupujete, tím příkřejší jsou její svahy. Na horské hřebeny by se dalo dívat nekonečně dlouho. Vrcholky naproti mají okolo 5500m. Jedna z vesnic na slunečné straně soutěsky
Carmen
Carmen
Na půl cesty
Na půl cesty
Výhled
Výhled
V horské chatě si můžete umýt i vlasy. Voda je ohřívaná jen solárně, takže nejlepší je to pozdě odpoledne. 'Half Way Guesthouse' (Chata napůl cesty) nám byl domovem po tři dny a tři noci. Dvoulůžkový pokoj s výhledem byl 180Kč / noc Panorama z HalfWay chaty
Další výhled
Další výhled
Šachy
Šachy
U vodopádu
U vodopádu
Pozice slunce na nebi určovala barvy panoramat... Krácení času povečerech... Výlet k vodopádu
V lese
V lese
Cedar, já a Carmen
Cedar, já a Carmen
Západ slunce
Západ slunce
V listnatém lese by člověk zapomněl, že je 3000m nad mořem a ne někde v Česku... Sluníčko a hory nám prostě dělali radost... Nejhezčí barvy hor při západu slunce...
Soutěska
Soutěska
Hory večer
Hory večer
Výstup
Výstup
Tak přes tuhle soutěsku ten tygr přeskočil... Na jednodenní trek do sedla HaBaShanu jsme si pronajali dva osly. K nim člověk dostane i průvode, kterého si pak nemusí pronajímat.
Jaci !!!
Jaci !!!
Vzhůru
Vzhůru
V sedle
V sedle
Díky dlouhým vlasům těm jakům zima není. Mezi místní jídla patří jačí sýr a čaj z jačího mléka. Lze objednat i jačí pizzu. My jsme se zadýchávali v řídkém vzduchu, náš průvodce si vesele pokuřoval. Nejpovedenější vrcholová (sedlová) fotka - Cedar a já
Vrcholovka
Vrcholovka
Ha Ba Shan
Ha Ba Shan
Já a hory
Já a hory
V sedle pod HaBaShanem, 4000mnm V překladu "Tygr sníh hora", vrchol kolem 5500mnm. V létě se můžete vydat až navrchol. Lézt se nemusí, ale průvodce je třeba.
Zase jaci!!!
Zase jaci!!!
Poslední panorama
Poslední panorama
V autobuse
V autobuse
Jací chlupatý krávy! Poslední pohled zpět při cestě do údolí Noční autobus Lijiang-Kunming, pak letadlo Kunming-Shenzhen a byli jsme zpět v civilizaci...

Ze soutěsky jsme mikrobusem dojeli zpět do Lijiangu, kde jsme strávili ještě jednu noc. Následoval noční autobus do Kunmingu, letadlo do Shenzhenu a metro do školy.

Sice každý člen naší výpravy byl jednou či vícekrát nemocný, přesto si to ale všichni užili. Viděli jsme jaky, sáhli jsme si na sníh (ten v HK nepadá) a dobře jsme se najedli. Kdyby to nebylo z Česka tak drahé dostat se do Číny, doporučil bych to jako dostupnou a úžasnou dovolenou. Naši vedoucí, Steve a Janet, tam jezdí už patnáct let. A já se tam snad taky vrátím, a až to udělám, musím vylézt na ten Ha Ba Shan...


Všechny fotky jsou kolektivním dílem výpravy z LPC UWC. Publikování bez souhlasu autorů zakázáno.

Autor: Emanuel Buzek       emanb@centrum.cz




Galerie fotek: Pics galleries:

ASIE: Zkratka
China: Lijiang
China: Shenzhen
Thailand: Nan
Thailand: Phuket
HK: Buddhas
LPC: Second Year
LPC: Ma On Shan
LPC: EE Dinner


>>>Videa z mojí školy naleznete v sekci Stahuj.


Archiv fotek:

22. unora Valentine Unor 2006 - Valentyn a hike
9. unora ECE Evropsky kulturni vecer
30. listopadu Co delam v HK Bowling, cirkus, vylety a plavani...
10. listopadu Shaoguan 2005 Vnitrozemska Cina se od Hongkongu dost lisi, vsak se podivej...
22. rijna Vylet Podivej se, jak jsme se meli v horach (kopcich)
15. rijna Opice Divoka priroda v divoke skole
11. rijna Vylet Krasny pochod pres Draci hrbet
8. rijna Horolezeni Jak jsme sli horolezit na opravdovou skalu
7. rijna BBQ - grilovani Par zaberu z nasi "block activity"
3. rijna Quakers Jak jsme se sli podivat na Kamarady
30. zari Ze zivota... Pan ucitel cinstiny a tak...
25. zari "Rock Caffe" Ze zivota v Hongkongu.. stonoska a Rockstars
18. zari Festival Par obrazku z mid-autumn festivalu
16. zari Weyyi Muj novy spolubydlici a pohledy ven
15. zari Zabery z college Par pohledu, ktere vam nastini prostredi naseho campusu
11. zari International evening Treti sada fotek z mezinarodniho vecera
9. zari Druhe fotky Dalsi fotky z priletu a prvniho tydne
7. zari Prvni fotky Fotky z priletu a prvniho tydne