Blok
Fotky



Fotky:

ASIE: Zkratka
China: Lijiang
China: Shenzhen
Thailand: Nan
Thailand: Phuket
HK: Buddhas
LPC: Second Year
LPC: Ma On Shan
LPC: EE Dinner

Praha:

Listopad 2007
Září 2007

Hongkong:

Květen 2007
Duben 2007
Březen 2007
Únor 2007
Leden 2007
Prosinec 2006
Listopad 2006
Říjen 2006
Září 2006
Srpen 2006
Červen 2006
Květen 2006
Duben 2006
Březen 2006
Únor 2006
Leden 2006
Prosinec 2005
Listopad 2005
Říjen 2005
Září 2005


Výletníci

Středa 27. září 2006

Věděli jste, že na tisíci čtverečných kilometrech Hongkongu se rozkládá několik set kilometrů značených tras? Zatím jsem to neprošel všechno, ale rád bych. Tahle fotka je z posledního výletu na horu u naší školy - Ma On Shan.


Žonglování a čínská krása

Středa 27. září 2006

Neoficiální trénink cirkusu bylo nakonec velmi příjemné odpoledne v Ma On Shan parku. Tohle místo je z naší školy vzdálené asi 20 minut pěšky, nebo půl minuty nadzemkou, nebo 5 minut na kole, nebo 8 minut na kolečkových bruslích a nebo 15 minut na jednokolce. Dopravovali jsme se tam všelice, nakonec jsme se tam živí a zdraví setkali. V Ma On Shan parku se hodně věcí nesmí - třeba jezdit na kole a na kolečkových bruslích, ale jednokolku jsme tam přeškrtlou nikde nenašli.

Banda fotografů tam pořizovala fotografie nějaké místní modelky. K přírode měla velmi daleko, ale stejně... prostě jako z porcelánu. Protože otravní fotografové fotili mocně i nás žongléry, tak jsme nejprve na oplátku vyfotili my pány fotografy a po sléze i tu modelku... posuďte sami.


Earthquake in Hong Kong

Čtvrtek 14. září 2006

Před pěti minutama se nám zatřásla země pod nohama. Nevím jak se odhaduje síla zemětřesení, ale nebylo to moc - skleničky se trásly na stole, nějaké dunění kolem. Pravděpodobně to žádné následky nemělo, ale vzhledem k tomu, že v Hongkongu nikdo s zemětřesením nepočítá (a nikdo ho tu nepamatuje), tak nás to mírně vyplašilo. Uvidíme, co se o tom bude psát.

Hongkongský hokej

Středa 6. září 2006

Tentokrát se nejedná o přílišné zahlcení informacemi, takže nejde o hokej v hlavě. Příběh o hongkongském hokeji je svázaný s čím jiným než s žonglováním...

Sraz kejklířů se ve Victoria Parku děje každé pondělí. Během školního roku na to máme pytel čas, tak jsme se tam s Cedarem (to je můj starý americký spolubydlící) vydali radši hned ze začátku. Paráda, hned jsme viděli, že to stálo za to. Nadruhou stranu, člověk hned poznal, že asi není ten nejlepší hongkongský žonglér... Pepe, jeden z organizátorů, se přes prázdniny naučil čtyři kuželky a pět míčků. Andy, profesionální komik, cvičil pět kuželek... kurnik šopa. Taky jsem jim ale měl co naučit, zkoušeli jsme různé passing-triky (žongl ve více lidech). Takový pentagram ve čtyřech je známá věc všem ze Vsetína, ale v Hongkongu to před tím neznali.

A jednokolka! Do takového čínského stařečka by nikdo neřek, že se učí jezdit na unicyklu. Tak jsem tam zkoušel tuto jednokolku ještě s jedním klukem, který mi nakonec řekl, že je členem - a teď se držte - hongkongského hokejového jednokolkového družstva. Co...? Slyšel jsem o trialovém jednokolkování, ale hokej... Fajn.

Po vyčerpávajícím žonglování ve vlhkém a horkém centru Hongkongu jsme s Cedarem zase sedli na autobus 681, který nás z centra doveze až ke škole, do Lee Onu. Když jsme zastavili o kousek dál na křižovatce na červenou, podíval jsem se na malé hřiště u silnice. Bylo na něm asi dvacet mladíků, všichni se svojí jednokolkou a hokejkou. Člověku se chce řvát, když zažívá takové absurdity... taky že jsme řvali. Aspoň víme, že si z nás ten kluk nedělal srandu. Chápu ty kteří nechápou a nevěří, tak se můžete mrknout na stránku o jednokolkovém hokeji v Hongkongu...

Prvňáčci

Neděle 3. září 2006

Poslední týden se u nás na škole nemluvilo o ničem jiném něž o nové generaci, nových prvňácích, kteří konečně přijeli tento víkend. Možná to bude znít povrchně, nebo prostě realisticky, ale byly to dlouhé chvíle, co jsme si pročítali seznamy prváků a dohadovali se, která z dívek bude nejpřitažlivější... Nicméně čas šel dál a už jsme se vypravovali po skupinách na letiště přivítat postupně přiletivší spolužáky.

Vyhlížení na letišti jsme si opravdu užili. Například dívka ze Států se jsmenovala Segan Blue. Člověk hned poznal, že přistálo letadlo United Airlines, protože se z haly příletů hrnuli lidé často odpovídající představám o američanech... zvlášť mezi Čínany je poznáte snadno. Ale která je Segan? No přece ta "blue"... Jedna dívka vypadala uplně jako segan. Malá, sympatická, zrzavé vlasy, chceme tě, Segan, pojď sem, my jsme tvoji spolužáci! Ne, nebyla to ona. Opravdová Segan přišla až za chvilku. Rychlé seznámení, ale už musím vyhlížet lidi, pro které jsem přišel já.

Samozřejmě jsem si nemohl nechat ujít přílet prvňáka z Rakouska. U nás na škole se jak Češi, tak Rakušani střídají po dvou letech, takže v rámci monarchie se o sebe staráme navzájem. O Laurenzovi jsem věděl jenom to, že má vypadat jako dítě. A že jo. Všechno v dobrém, je sice ještě mladý, ale rozkoukává se velmi svižně, mluví plynule italsky a ještě líp anglicky, dokonce má trpělivost s mojí němčinou.

No ale to hlavní přišlo až dneska... Už jsem o ní básnil několikrát, Ellaine, nenápadná dívka z Hongkongu. V čem je zvláštní? Strávila rok v Praze a tak mluví česky. A opravdu že rozumí i mluví, skoro bez přízvuku. Dneska jsem s ní mluvil tak dlouho, že jsem pak mluvil česky i na všechny ostatní.

No postě hodně lidí. Dal jsem se hodně do řeči s klukem z Libanonu. Libanon jako země původu ho dělá zajímavým už tak, ale i bez toho bysme si rozuměli. Je blázen do rychlostního skateboardingu, takže jsem kus dnešního večera strávil spoly Yeleenem a tou česko-hongkongskou spolužačkou na basketbalovém hřišti učením se jezdit na prkně. Pořád tu člověka potkávají nečekané věci.

Orientační týden pro prvňáky znamená pořádně nabitý program, minulý rok to promě byla říše divů. Tenhle rok to pro nás znamená, že nemáme školu, takže je aspoň čas na ty důležité věci. Třeba čínská slovíčka... Zdravím vás...