Blok
Fotky



Fotky:

ASIE: Zkratka
China: Lijiang
China: Shenzhen
Thailand: Nan
Thailand: Phuket
HK: Buddhas
LPC: Second Year
LPC: Ma On Shan
LPC: EE Dinner

Praha:

Listopad 2007
Září 2007

Hongkong:

Květen 2007
Duben 2007
Březen 2007
Únor 2007
Leden 2007
Prosinec 2006
Listopad 2006
Říjen 2006
Září 2006
Srpen 2006
Červen 2006
Květen 2006
Duben 2006
Březen 2006
Únor 2006
Leden 2006
Prosinec 2005
Listopad 2005
Říjen 2005
Září 2005


Tady jsi, pátý páde!

Čtvrtek 9. února 2006

Evrospká kultura aspoň na jeden večer ovládla celou naší školu. Týdny příprav vyvrcholily slavnostní večeří a naším velkolepým vystoupením. Při večeři situované do doby králů a rytířů jsme bohužel na skvělé evropské jídlo mohli pouze slintat, protože každý evropan měl své úkoly. Ale i užitečné se dá spojit s příjemným, já jako středověký kejklíř jsem lidi bavil tím, že jsem jim užíral sýr a upíjel víno. Ano, i takové privilegium jsme dostali, při večeři jsme mohli servírovat pravé víno (neboli všechno s obsahem alkoholu pod dvacet procent...). Žonglování v kantýně mělo vřelý ohlas a pouze jednou zavinilo znehodnocení pokrmu (žonglovat se dá i s talířem, trochu hůř ale s plným).

Při přípravách jsme se aspoň dobře poznali mezi evropany navzájem. Taky jsme narazili často na problémy lingvistického rázu - pátý pád je pro většinu lidí pouze nějaký teoretický, neexistující vokativ, ale například srbochorvatové ho používají taky. Člověk si hned připadá jako doma, když se s Mašou z Černé Hory můžem oslovovat hezky, Mašo, Emo! Tuto iniciativu převzali i někteří ne-slované. Od německé spolužačky jsem se pak dočkal toho, že mě nejen volá Emo, ale na film se dívá taky s Emo a včera potkala, kdo by to byl řekl, zase Emo. Co už. Lepší než kdyby ve všech případech používala tvar třeba "Emovi". Generální zkouška se nám nepovedla nikdy, ale asi to bylo tím zbylým vínem v zákulisí, protože samotná show byla nakonec vydařená. I skupinka nejen východních evropanů zahřímala Kaťušu, sice s velmi prapodivným přízvukem, ale důstojně.

Jak už jsem psal minule, pro českou vlajku jsem si šel na český konzulát. Naše republika má svou kancelář v nejcentrovatějším centru Hongkongu (budova Great Eagle Centre - 12. patro, Harbour Road, Wan Chai - to kdybyste tam někdy jeli...). Trochu mě překvapil placený otrok ve výtahu (to ale nemá nic společného s naším kozulátem), pán, který ve výtahu konstatně seděl a když někdo vešel, tak stačilo říct patro a ten pán zmáčkl příslušný knoflík. Sice to není elegantní technické řešení, přesto je to ale "hlasem ovládaný výtah". Příště mu musím donést aspoň něco na čtení.

Zajímal jsem se samozřejmě i o to, jestli jsou v Hongkongu i nějací další Češi. Samozřejmě. Kromě 40-50 permanentních obyvatel z Česka (vesměs asi nějací byznismani...) tu pravidelně studují lidi z VŠE. Napsal jsem tedy na VŠE a obratem jsem se dozvěděl o čtyřech lidech, kteří tu od pondělka začínají školu. Úžasné a neuvěřitelné. Konečně tu bude někdo, kdo bude používat pátý pád v pravou chvíli... Přeju do Česka co nejméně spadlých střech, mějte se fajn...

3. Rok psa

Pondeli 30. ledna 2006

Hlavne doufam, ze "rok psa" neznamena, ze nam budou varit "rok psa". Do noveho roku Hongkong vstoupil pomerne klidne, jsou to svatky dulezite jako u nas Vanoce, takze vsichni mistni spoluzaci jsou doma a travi dny a psy se svyma rodinama. Takze nase skola je ted vice nez poloprazdna, coz je jednou za cas prijemna zmena.

V sobotu jsme nezavisle na oslavach noveho roku sli do mesta za zabavou. V latinsko-americkem baru Koyote jsem si zopakoval kroky latinsko-americkych tancu, ktere jsem se pred par mesici zacal ucit. Mno nastesti tam bylo tak plno, ze na me obcas bloudici nohy nikdo nevidel. Cestou zpatky jsme ale meli primo kralovskou jizdu. Taxikari vetsinou nemaji radi, pokud v taxiku pijete (cokoli), ostatne nalepka vam sdeli, ze je to za pokutu HK 5000. Pan taxikar byl tentokrat velmi kamradsky, krome toho, ze jsme svacit co jsme chteli, nam dokonce nabidl cigaretu. Takova prilezitost se nesmi nechat ujit. Obklopeni nalakama s pokutama jsme tedy jedli pili kourili a nakonec nam dokonce odpustil asi patnact dolaru za jizdne. Takhle byste se meli chovat, prazsti taxikari!

Bohosluzba byla v nedeli trochu delsi, protoze byl pritomny novy knez, ktery je take z Italie, nicmene v HK pusobi uz 35 let. Veseli chlapik, je mu mozna pres sedmdesat ale duchem je celkem mlady. Dokonce nam vsem popral do noveho roku. Na konci bohosluzeb dostali vsichni "lucky money", coz je cinska tradice obdobne rozsirena jako u nas davani darku. Tedy, kazdy musi na novy rok dostat nejake penize, nezali moc na tom kolik (v kostele nam dali jenom dolar, co uz). Je zajimave, jak se krestanstvi primichava do vsech kultur. Aby tech kultur bylo jeste vice, tak jsem sve "lucky money" dal zebrajicimu budhistickemu mnichovi cestou domu, mel z toho dolaru vetsi radost nez ja.

Kvuli evropske vyzobe kantyny, kterou potrebujeme pripravit na Evropsky kulturni vecer, jsem opet kontaktoval nasi, ceskou ambasadu. Ano, i to v HK existuje. Kdyz jsem tam zavolal, tak na mou cestinu odpovidali v cinstine, toz zmatek totalni. Pak jsme tedy presli na anglictinu a zeptal jsem se, jestli tam je "ta pani co mluvi cesky". Dali mi ji k telefonu a ona na me spustila anglicky. Uz jsem z toho byl zoufaly, tak povidam patrioticky "ja jsem ten cech a chci mluvit cesky". Pak uz to bylo v poradku. Dneska tam pujdu osobne, nejde zas tak moc o vyzdobu, spis bych rad ziskal nejake kontakty na jine cechy v Hongkongu.

Zima, jak doufam, je tady uz minulosti, dneska krasne slunicko, kratke tricko a kratasy. Tak si uzivejte zimni radovanky, zdravim vas...

2. Zebrani v Hongkongu

Sobota 21. ledna 2006

Skolni zivot je po Vanocich zase vice nez v plnem proudu, uz jsem zase v kolotoci domacich ukolu a cinskych diktatu. Ano, cinske diktaty... clovek musi nejdriv rozumet slabiku, kterou Arthur ucitel rekne, pak si musi vzpomenout, co to asi znamena, zopakovat asosiacni pomucku (v cestine), ktera mi do pameti nahraje memotechnicky pribeh, ktery mi pri prerikani umozni nakreslit ten tizeny cinsky znak. Ale aspon to rozviji kreativitu, protoze musim vymyslet hodne absurdnich pribehu na to, aby napriklad komponenty "drevo", "slunce" a "srdce" dali dohromady znak pro sloveso "myslet"...

Stereotyp naseho pestreho zivota jsme prerusili zonglerskou akci, ktera se mela nekde v Hongkongu uskutecnit. Kazdy se rad ucastni mimoskolnich akci, je to jedinna moznost, jak ziskat kontakty mezi mistnima a kdyz je to jeste k tomu zonglovani... S nadeji, ze zitrejsi pololetni test z fyziky nebude moc narocny jsem si sbalil fidlatka a vydal se do Mong Koku, centra nocniho i denniho zivota HK.

Na srazu bylo asi deset lidi, pry se schazji pravidelne, vetsinou se venovli zonglovani, ale byl mezi nima i ucitel pantomimy. Co budeme dneska delat ale nikdo nevedel, pry to bude spontanni. Nakonec se ukazalo, ze mame delat nejake nahodne poulicni predstaveni. Parada! Jenom jsme pustili hudbu a zacali jsme na sebe patlat make-up a uz kolem nas stalo asi 30 zvedavych Hongkonzanu. Dobre publikum, pravdepodobne tu lidi nejsou zvylki na zabavu zadarmo a tak se chytli prilezitosti. Poulicni cirkus taky nema v HK tradici, takze byli lidi asi honde zvedavi.

I pres zakaz rozdelavani ohnu jsme zkusili i fireshow, nastesti v teto casti mesta policie nechodi. A lidem se to libilo. Kazdych patnact minut jsme se lidi zeptali, jestli se jim to libi, tak at nam neco daji do klobouku a za vecer jsme meli tydenni kapesne. Tak to si u me obyvatele Hongkongu vysoce zlepsili reputaci...

Dneska rano se mi vstavat moc nechtelo, venku prsi, mesto je v mlze, jen zadnej shon... Ale prece bych si nenechal ujit dalsi vylet do hongkonzkych hor! Studeny vitr a dest krasne okorenili chuzi po betonovych chodnicich (dneska jsme bohuzel nesli tak vysoko, abychom se betonu zbavili...) Sli jsme pres plaze a kopce pobliz Sharp Peaku, coz je ta hora, na kterou jsme sli hned prvni tyden. Vesnicka, ve ktere jsme tenkrat bydleli, nam vratila vsechny vzpominky na orientacni tyden, na tu dobu, kdy jsme se poradne neznali a nevedeli jsme, co nas v tom HK vlastne ceka... Mejte se prijemne, uzivejte snehu, zdravim...

1. Zpatky

Utery 10. ledna 2006

Na tri tydny doma se uz da leda tak vzpominat a jsem zase v Asii. Cesta sem byla podobna te prvni, nicmene v necem jina. Clovek uz vedel, co ho ceka, takze jsem uz nemel strach ze mi na letisti najdou v batohu nuzky (zni to neuveritelne, ale ruzynskou letistni kontrolu jsem nakonec presvedcil, ze to co se v rentgenu jevilo jako nuz, je muj discman) a clovek mel taky mene starosti s o svou anglictinu a vsechno kolem. Tak jsem zamackl slzu a Cesko zmizelo v mraku.

Cestou z Londyna jsem sedel vedle mladeho pana z Indie cestujiciho za byznisem do Ciny. Rekl jsem si, snad mu to nebude vadit a sundal jsem si boty. Panu Indovi to vubec nevadilo, sundal si boty a ponozky. Kulturni porozumneni. Potom vecere, dlouhy spanek a byli jsme v Hongkongu jako na koni. Mozna ze i rychlejc.

Navrat na skolu byl pomerne vesely, jako setkani starych kamradu vetsinou byva. U vecere jsem nekolikrat opakoval zazitky z Ceska (zvlaste Africani zavideli snih, znaji ho totiz z televize, kde se nemusi odhazovat). Kdo ale nedorazil - muj spolubydlici Cedar. Od neho mi prisel pouze mail, pry ztratil v San Franciscu pas a prijede co nevidet.

Zajimava vec, o ktere se v pondeli zacalo mluvit, je takzvany "project week". Projekty si muzeme organizovat sami, muze to byt temer cokoli (pomoc, kulturni zkusenost, vyzkum...). Pomerne lakvay projekt organizuje nas reditel Stephen Codrington - navsteva Severni Koreji.

Severni Korea, jak jsem videl z prezentace, je zeme, nad kterou se muzete pousmat i brecet. Hned na letisti se musite poklonit 40 metru vysoke sose Kim Ir Sena a polozit mu k noham kvetinu. Fotografovat je zakazano vsude, kde to neni vyslovne dovoleno ad dvou pruvodcu, kteri vas porvazi po celou dobu poytu. Do zeme je zakazano vzit vetsi objektiv nez 150 mm nebo dalekohled. Navstivite ty nejhezci mista Severni Koreji, metro, zakladni skolu (vsechny navstevy mohou jit z nepochopitelnych duvodu pouze do jedinne zakladni skoly...) a podobne. Pokud se pruvodcu nezeptate, jako to udelal jeden Japonec: >> Proc byl Kim Ir Sen jedinny tlusty muz v zemi ? << (to je podle jeho soch ale pravda) tak se vetsinou i v poradku vratite. Uz jsem se na to tesil, je tu ale jedna podminka - delka vlasu u muzu musi byt v rozsahu 2 - 5 centimetru. Toz holit se kvuli Vudcovi zas nebudu, ne?