Blok
Fotky



Fotky:

ASIE: Zkratka
China: Lijiang
China: Shenzhen
Thailand: Nan
Thailand: Phuket
HK: Buddhas
LPC: Second Year
LPC: Ma On Shan
LPC: EE Dinner

Praha:

Listopad 2007
Září 2007

Hongkong:

Květen 2007
Duben 2007
Březen 2007
Únor 2007
Leden 2007
Prosinec 2006
Listopad 2006
Říjen 2006
Září 2006
Srpen 2006
Červen 2006
Květen 2006
Duben 2006
Březen 2006
Únor 2006
Leden 2006
Prosinec 2005
Listopad 2005
Říjen 2005
Září 2005


Singapur mýma očima

Aneb co se může v Singapůře

15. listopadu 2006

Dnešní den je uklidňující, protože jsem dokončil svou EE. Díky tomu mám dostatek času na zaznamenání své návštěvy Singapuru, která se mi přihodila minulý týden.

Introduction

Možná by si někdo řekl, co mám z toho, vžyď Singapur je jen další velkoměsto jihovýchodní Asie, takže je to stejné jako Hongkong. Právě kvůli tomu jsem se tam chtěl podívat, protože lidi, kteří mi o Singapuru vyprávěli, vždycky zdůraznili, že je to úplně jiné. Navíc se mi sešlo víc důvodů najednou, moje "třídní učitelka" Sophie z minulého roku přešla na singapurskou UWC, takže jsem měl místo k přespání. K tomu ještě v Singapuru studuje kamarádka Robina, kterou jsem potkal před dvěma roky v Londýně na LIYSF, a se kterou jsem pořád v kontaktu. No a navíc je tam naše sesterská UWC, kterou jsem předpokládal za zajímavou navštívit... Letenky z HK do Singapuru jsou zhruba ve stejné relaci jako Praha-Londýn, takže bylo jen málo důvodů proč váhat.

Hypothesis

Skoro každý slyšel o Singapuru jako o velmi přísném policejním systému. Ano, trest smrti za pašování drog (Marihuana se myslím počítá) je známá věc, od roku 1991 singapurská vláda za to pověsila asi 420 lidí. Nejznámější je případ 25letého Australana, který se snažil sehnat peníze pro svého bratra, zadluženého v Singapuru kvůli hazardu. Narovinu, asi to nebyl nejlepší nápad zkusit propašovat půl kila heroinu přes singapurské letiště, to ale podle mě trest smrti stejně neospravedlňuje.

Město je to ale přísné i v jiných případech, tísícové pokuty za odhazování odpadku a jezení v metru jsou ještě přísňější než v Hongkongu. Zajímavý trest je taky bičování (pendrekování). Neděje se to prý často, ale nedávno byl 16 chlapec odsouzen k 24 ranám za loupež taxikáře. Jedna rána bičem se hojí pár týdnů, jizvy zůstávaji asi navždy. Nu, zajímalo mě, jak to tam vypadá doopravdy.

Method

Sobota, den odletu, byla poměrně narvaná. Ráno jsem musel opět psát SAT testy a potom dokončit další draft EE. Začal jsem se v podstatě balit v 5, letadlo mělo vyrážet v 8. Cesta na letišě trvá zhruba hodinu, měl bych tam být v sedm, vyrazil jsem v šest. Všechno by sedělo, ale jen teoreticky, protože autobus z Ma On Shanu jel až v 6:30. Rozhodl jsem se tedy smlouvat s taxikářem. Slíbil mi, že mě tam doveze za dvě stovky a že pojede velmi rychle. Mno, asi je lepší si připlatit než propásnout drahý let, tak jsem to vzal. Jeli jsme opravdu čerstvě, dokonce jsme předjížděli i minibusy, které jsou vyhlášené pro své šílené řidiče (každý minibus má vepředu velký tachometr, aby každý cestující mohl kontrolovat, kolik se zrovna jede. Pan řidič umí stejně jen čínsky, navíc si pravděpodobně plete míle s kilometrama, prostě radši metrem.) Letadlo jsem nakonec stihl a byl jsem klidný, taxametr ukazoval 250, ale platil jsem jen smluvní cenu... Byl jsem klidný, ale až do jisté chvíle. Copak musím provokovat? Nějak jsem si neuvědomil, že jsem pro Sophie vzal puding. Pokud mě pověsí za pudingový prášek, bude to sladká smrt.

Po příletu jsem neměl víc možností než si zase vzít taxíka, ale tentokrát jsem nelitoval. Singapůrští taxikáři umí dobře anglicky a moc rádi povídají. Ten můj nepřestal celou cestu, takže jsem se dozvěděl mnoho. Zeptal jsem se, jestli byl někdy v HK. Prý jo. Zeptal jsem se, jestli je Singapur jiný. "Pane, Singapur je úplně jiný než HK!", odpověděl. "Singapůr je mnohem více orgranizovaný, mnohem čistší, doprava je taky organizovanější a zákony jsou přísnější." No, moje první dojmy z HK byly úplně stejné, takžo tohle bude asi šílený extrém. Nakonec to ale šílené vůbec nebylo.

Analysis

První dojem z ostrova lvů (to je význam Singapuru v Malajštině) byla užasná rozmanitost. Težko se dá spočítat, kolik národností tam vlastně žije, ale nejvíce zastoupení jsou tam Číňani, Malajci, Indové a Evropani. Proto jsou tam také čtyři národní jazyky (ano, Singapůr je město kvadrilinguální...): každý mluví anglicky, všechny nápisy jsou navíc v Čínštině, Malajštině a v jazyku Tamil (z Indie). No a některé nápisy jsou bohužel i v Češtině. Singapurská hromadná doprava se totiž jmenuje "Singapore Mass Rapid Transit", takže na každém kroku najdete červeno-černě-ďábelský nápis "SMRT". Představte si jaké je to spadnout pod kola singapurského metra...

Dojmy z města samotného nejsou zas tak jiné než z Hongkongu, ale je to mnohem méně nahuštěné a budouvy nejsou tak vysoké, takže jsem se tam cítil víc pohodlně. První den jsem se vydal hledat místo, kde se prý setkávají singapůrští žongléři. Cestou jsem objevil krásnou výstavu moderního umění týkající se města samotného, i když jsem zákaz focení porušoval co se dalo, těžko bych sem vyjádřil atmosféru Singaporean Biennale. Nicméně po chvíli bloudění jsem se dostal na místo, které jsem v cetru onoho města nečekal. Byl to obrovský podchod, kde polehávalo množství rozmanitých lidí, popíjeli, pokuřovali, odhazovali odpadky (!), nekteří cvičili break-dance. Dal jsem se s těma klucima dořeči a objevil jsem zajímavé souvislosti. Kromě toho, že každý byl jiné národnosti, tak jeden z nich studoval IB (International Baccalaureate, moje maturita), dokonce studoval fyziku, stejně jako já psal minulý týden test z elektrostatiky, no prostě jsme se smáli tomu, jak je náš akademický život stejný. Měl jsem tu čest vyzkoušet jeho indonéské cigarety značky 2-1-3, pokud budete mít příležitost, je to sladko-kořeněná lahůdka.

V podělí jsem se potkal s Robinou. Měl jsem štěstí, protože měla den volna, což není na singapurské univerzitě každý den. Potkat kamaráda po dvou letech, to je pak o čem povídat. Pokud je to kamarádka, tím spíš. Takže jsme se podívali po městě, dokonce jsme jeli i lanovkou z mrakodrapu!

Samostantná kapitola by byla návštěva UWC of South East Asia. Je to výrazné jiné než naše škola, mají tam studenty od útleho věku, dvanáct ročníků, dohromady přes dva tisíce studentů, ani 250 učitelů se mezi sebou pořádně nezná. Takže je to na první pohled velmi neosobní prostředí, méně přítelské než LPC. Na druhý pohled to má ale i své výhody. Ve školním kampusu žije jen 120 studentů posledních dvou ročníků, většina z nich pochází ze zámoří. Jejich komunita je možná ještě ucelenější než ta naše. Jejich dlouhodobým úkolem je rozšiřovat "UWC ideály" mezi ty ostatní studenty, težko říct, jak se jim to ale daří.

Conclusion

Poslední den jsem se zůčastnil dobrovolných prací, které byly náplní UWC-dne, co se na tamější škole zrovna konal. Požádali mě, abych byl pár hodin nemocničním klaunem. Ještě nikdy jsem neměl odvahu to zkusit, tak jsem tu výzvu příjmul, za předpokladu, že moji spolu-klauni budou v této věci znalí. Bohužel žádné zkušenosti neměli, takže jsem si nebyl moc jistý, jestli pacientům a nám samotným spíš neublížíme než pomůžeme. Někteří pacienti nerozpoznali, že jsme klauni, což je asi špatně. Několikrát se mi ale stalo něco moc hezkého. Stará a slabá babička si ode mě vzala jeden míček a z posledních sil mi ho chtěla hodit zpátky. A hodila, a já jsem žongloval, a babička se smála, skoro plakala štěstím. V tu chvíli jsem začal vidět na našem snažení nějaký smysl...

Tak tak. I když jsem musel čelit manuálním kontrolám a prohledávání na letištích, za nic jsem potrestán nebyl. Ironicky jsem měl trable s muži zákona až po návratu do Hongkongu, ale o tom až příště...

Bibliography

http://www.ibo.org/
http://news.bbc.co.uk/1/hi/world/asia-pacific/4487366.stm
http://www.singaporebiennale.org/
http://www.uwcsea.uwc.org/

Československé narozeniny

Úterý 31. října 2006

Minulou sobotu jsem se opět stal námořníkem a vyrazil pod vedením našeho fyzikáře Steva na kajakovou výpravu číslo 2. Tentokrát nás dodávka, do které se všech jedenáct kajaků vešlo, dovezla na výchozí místo (pláž v Sai Kungu, rybářské vesničce půlhodiny autobusem od naší školy). V jedenáct dopoledne jsme konečně na výchozí pláži naložili naše věci a jídlo do lodí a vyrazili jsme vstříc novým místům. Tentokrát to ale byla dovolená. Slunce pražilo, i chorvatská spolužačka se pokrývala vrstvou opalovacího krému.

Cesta nebyla dlouhá a za pár kilometrů jsme se doplavili k naší cílové pláži. Ráj na zemi, jak potvrzovaly zakotvené jachty movitých spoluobčanů kolem dokola. Movití jachtaři ale stejně na pláži nespali, takže k večeru jsme tam zbyli sami.




Emanuel BuzekNa narozeniny země své rodné jsem nezapomněl a tak jsem nezapoměl do svého lodního pytle přibalit českou (československou) vlajku velkého formátu. Tato vlajka je ve vlastnictví českého konzulátu, ale předpokládám, že způsob, jakým jsem tento národní symbol využil v sobotu, by se paní generální konzulce líbil. Zpívaje českou národní hymnu jsem mával vlajkou nad čísnkým mořem. Jak symbolické, marně jsem volal "Kde domov můj", v daleké cizině mi nikdo nerozuměl a domov neukázal. Alespoň mí spolunámořníci se mnou sdíleli tento svátek. Když už jsme u těch vlajek tak můžu vzpomenou, že jedna z jachet kotvila pod italskou vlajkou. V naší výpravě byli italové hned dva, tak jsme se k této lodi vydali. I přes italské kontakty jsme pozvání na pizzu nedostali.

Víkend na pláži byl uchvatný, ale delší čas (jako třeba věčnost) v ráji by asi začal být nuda. Ale spaní pod širákem! Konečně jsem viděl nebe aspoň poloplné hvězd! Probudil jsem se uprostřed noci, příliv u spacáku, písek v puse, Orion v zenitu! Konečně jsem si mohl naplno uvědomit rozdíl v zeměpisné šířce mezi domovem a Hongkongem. A bylo ráno a vrátili jsme se do mrakodrapového lesa...