Blok
Fotky



Fotky:

ASIE: Zkratka
China: Lijiang
China: Shenzhen
Thailand: Nan
Thailand: Phuket
HK: Buddhas
LPC: Second Year
LPC: Ma On Shan
LPC: EE Dinner

Praha:

Listopad 2007
Září 2007

Hongkong:

Květen 2007
Duben 2007
Březen 2007
Únor 2007
Leden 2007
Prosinec 2006
Listopad 2006
Říjen 2006
Září 2006
Srpen 2006
Červen 2006
Květen 2006
Duben 2006
Březen 2006
Únor 2006
Leden 2006
Prosinec 2005
Listopad 2005
Říjen 2005
Září 2005


6. Advent je tady!

Streda 30. listopadu

Asi jsem jeste nidky nesel na prvni adventni nedeli do kostela v kratkem tricku. Slunicko svitilo, tak bylo teplo, ale jinak uz se i tady ochlazuje. Vzduch uz nastesti neni vlhky jako kdyz jsem prijel. Ono kdyz prijedete do Hongkongu v lete, tak je vam horko a vzduch je moc vlhky. Kdyz prijedete v zime, tak je zase zima a vzduch je moc suchy...

V nedeli po kostele jsme meli prvni "predstaveni" s nasim "street theatrem". Jde o prisne utajovane seskupeni peti nadsencu. Takovy oficialni duvod pro nasi skupinu by mohlo byt to, ze zivot obyvatel v Hongkongu je casto nudny, vsedni, porad dokola (vlastne porad do prace a domu). No a my se pokousime je necim zaskocit, prekvapit, dat jim nejaky podnet... ale taky to delame pro zabavu. No takze tuhle nedeli jsme si vzali vsichni stejne obleceni a sli jsme do supermarketu. S vozikama jsme za sebou jeli jako had, delali jsme vsichni stejne pohyby, koupili jsme si vsichni stejnou vec za 5 dolaru a delali jsme jakoby nic. Pani u pokladny musela zazit hned petinasobnou deja vu...

Vanoce se sice blizi, ale to znamena taky uzavirani znamek... Dneska jsme ale na vsechny ty testy zapomeli a sli jsme hrat v bowling. Nejdriv jsem od toho nic necekal, ani jsem takove veci nemel rad (no uvazujte, postavit kuzelky a hazet do nich balonek... tohle je pro zonglera totalni barbarstvi!!!) Bowlingove kuzelky jsou ale drevene (no v HK spis plast, to je jedno), takze nehrozi poniceni jako u tech zonglovacich, tak jsem se i pridal. Nejdriv jsem si myslel, ze 68 bodu neni zas tak zle, pak jsem se ale dozvedel, ze plny pocet je 300, takze zavodne to hrat asi nebudu. Uzil jsem si to ale, to jo... Uzivejte si taky, zdravim vas...

5. Sto zvirat kazdou nedeli

Pondeli 21. listopadu

Chtit holky ze zapadu? Proc ne. Cinstina je svet plny prekvapeni, v patecni hodine jsme pokracovali v nekonecnem uceni cinskych znaku a pozastavili jsme se nad jednim - sloveso "yao" (=chtit) je vyjadreno znakem slozenym ze dvou jinych znaku (vetsina cinskych znaku je kombinovana ze dvou, tri nebo i ctyr jinych) a ty dva znaky jsou, trosku nepochopitelne - "zapad" a "zena". Dohromady je to pry "chtit". Dokonce ani nas pan cinsky ucitel Arthur nam tento lingvisticky orisek neobjasnil.

V nedeli jsme dobyli druhou nejvyssi horu Hongkongu - pysny stit Ma On Shan (celych 702 m.n.m.!!!). Je to kopec hned za nasi skolou, cesta na nej trva ale aspon dve hodiny a musi se jet i taxikem. Ale z vrcholku byl krasny pohled - na jedne strane pekne kopce, more, plaze a na druhe strane mrakodrapy. I nase skola byla videt!

Po dosazeni vrcholu jsme meli moznost sejit dolu neoficialni cestou, ktera by nas mohla dovest az do skoly. Ale nidko ji neznal a byla tam navic cedule "Velmi nebezpecne, jen pro dobre vybavene a zkusene turisty!!!". Ono hongkongkske cedule musite brat s rezervou, protoze i kdyz je na horach betonovy chodnik, tak je to pry narocny vylet, takze jsme odhodlane vyrazili. Zadne velke dobrodruzstvi se nekonalo, prebihani ctyrproudove silnice cestou do kostela je podle me mnohem nebezpecnejsi...

A zase je tu nedele odpoledne a trenink naseho skolniho cirkusu. Schazime se takhle uz mesic, navzajem se ucime ruzne blaznoviny a poslouchame k tomu... nejepsi ceskou skakapelu Sto zvirat. Uzasne. Vsem se to libi, dela to dobrou atmosferu k blaznivym vecem a ja jsem jediny, kdo rozumi jejich textum. Kdyz se me Dirk zeptal, o cem zpivaji, musel jsem prelozit neco jako "segra to je koule, segra to je sud, muzu po ni pouze podedit par natacek do vlasu..." V anglictine to znelo kupodivu hloupe.

Pondeli rano, vsichni mrtvi, hodina cistiny, diktat v cinstine (shang, shuo, san, chuang... vsechno to znelo nejak stejne, i ty obrazky vypadaly stejne...), zatim by asi rodily cinan poznal, ze nemluvim cisnky od narozeni. Aspon podle prizvuku. Jinak venku uz je chladno, dneska jsem asi poprve mel na sobe cely den mikinu. To naznacuje, ze se blizi tolik ocekavana "christmas break"... Zdravim vas, uzivejte si snehu...

3. Quidam

Navsteva Cirque du Soleil

Ctvrtek 17. listopadu (statni svatek)

Konecne nadesel ocekavany den, na ktery se tesili vsichni priznivci cirkusu, divadla, hudby, zabavy, adrenalinu... Slavny kanadsky cirkus "Cirque du Soleil", ktery zacinal na ulici a skoncil na svetove (az trochu moc komercni...) urovni, zavital se svou show "Quidam" i do nasi vsi, do Hongkongu.

Protoze se z nasi skoly vypravilo asi 15 lidi, tak jsem jeli skolnim minibusem. V cirkuse jsme byli vsichni uz mockrat, ale to byl jen nejaky medved na motorce nebo tygr v kleci, ted nas cekalo neco uplne jineho, takze jsme se konecne na neco tesili vic nez na prazdniny. Velke sapito je postavene ale skoro az na opacnem konci HK (v miste zvanem krasne cinsky "Cyberport") nez je nase skola, takze nam cesta trvala vic nez hodinu. Pak jsme to ale konecne uvideli - "big top", velky stan Cirque du Soleil. I kdyz... predstavoval jsem si to mnohem vetsi. Ten stan byl vysoky mozna dvanact metru, siroky tak tricet. Mel jsem z toho divny pocit, show, ktere jsem znal z videa, byly proste uzasne a nejak mi nesedeli k tomu stanu, ktery bych si tak mohl postavit na detskem tabore misto tee-pee. Potreboval jsem svoje obavy uvolnit, tak jsem se sveril Emme, ktera o Cirque du Soleil vedela skoro vsechno. Na zivem predstaveni byla taky poprve a ...taky si to predstavovala mnohem vetsi. Dobre, klid, uvidime, co bude.

Uvodni scena Quidamu je mysticka a pusobiva - v obyvacim pokoji sedi rodice a ctou si noviny, kolem nich pobiha jejich dcerka... pak nekdo zaklepe a vejde vysoky muz s destnikem, ktery je ale bez hlavy (krasny trik... ta hlava je, vlastne neni, jako opravdova). V ruce drzi klobouk, ktery je v jeho rukou vypada nesmyslne a zapomene ho na vesaku. Kdyz si divka klobouk nasadi, vse se razem zmeni a cele vybaveni pokoje, i rodice ctouci si noviny, se vznese vzhuru...

A pak zacal svet nepredstavitelnych kousku - predstavte si "vez" ze tri lidi, kde jeden stoji na zemi, druhy jemu na ramenou a treti tomu druhemu na ramenou. A pak - dalsiho "cloveka" (oni jsou snad z gumy) ze zeme vyhodili, udelal salto a dopadl az nahoru a zustal tedy stat tomu tretimu na ramenou, takze tam stali bez jakekoli opory celkem 4 lidi na sobe. Vitecne tam bylo taky zonglovani z diabolama - jeste nikdy jsem nevidel, aby nekdo vyhodil dve diabola do vzduchu, udelal dve salta, pak preskakoval pres hulky jako pres svihadlo a pak ty diabola zase chytil... proste nerealne. Ostatni veci snad ani nejdou popsat:)

Nevyhodou ovsem je, jak jinak, cena. Nastesti jsme s Emmou zalozili skolni cirkus, kde se ucime zonglovani, gymnastiku, jednokolkovani a tak podobne..., takze jsme jako "vedouci LPC cirkusu" dostali od skoly 3/4 ceny vstupenky. Jinak by asi 600 HKD nezaplatil nikdo z nas. To vstupne trochu negativne ovlivnilo i slozeni hongkongskeho obecenstva, vetsina lidi tam byli "kravataci", kteri jako by jen chteli ukazat, ze tech set stovek maji a umeni artistu moc neocenili. Zrovna tak v obchode se suvenyrama bych vahal s nakupem, i kdybych uveril, ze jsou ty ceny v ceskych korunach... Aspon jsem si koupil plakat:)

Omlouvam se vsem, ktere tohle tema vubec nezajimalo. Pokud je tomu tak, tak asi neznate Cirque du Soleil - Cirkus, kde neni nic nemozne. Vlastne neco tam nemozne je - treba tradicni medved na motorce - Cirque du Soleil nikdy nedelaji drezuru zvirat:) Mejte se hezky a oslavte 17. listopad...

2. Jak jsem smazil rizky pro vychodni Evropany

Pondeli 14. listopadu

Cinska kuchyne je sice bohata, nicmene rizky v ni definitivne chybi. Ostatne, jak byste chteli snist rizek hulkama? V sobotu vecer jsme se ale meli konecne dockat nejen ze jine, nez cinske kuchyne, meli jsme se dockat chute domova. Nebo aspon neceho podobneho. Vychodni evropani si naplanovali svou veceri na sobotu 12. listopadu. Varit jsme si meli sami, tak jsem se nabidl, ze muzu udelat co jineho nez - rizky. Samozrejme je vsichni znali a milovali pod pojmem "Schnitzel".

Celou sobotu jsem ale musel (nebo mozna i chtel) stravit v morskem centru Hoi Ha Wan, kde jsme se opet vzdelavali o morskych zivocisich a hlavne o koralech. Tentokrat to ale nebyla nuda, na konci jsme nacvicovali zachranovani turistu-neplavcu, takze jsme skakali z GlassBottomBoat do more a navzajem jsme si poskytovali prvni pomoc. Zima nam nebyla ze dvou duvodu - v listopadu je v Hongkongu more porad jeste teple a navic jsme dostali neopreny. Divny pocit, plavat v gume...

Po navratu z Hoi Ha jsem zjistil, ze osoba, ktera mela provest cely nakup pro nasi veceri se na to vykaslala. Jinymi slovy, v 5 odpoledne jsme meli pouze par starych rajcat, coz ani lidem z vychodni Evropy neposkytne dostatecny blahobyt. Neztratili jsme ale rozvahu a vyrazili jsme na nakup. V rekordnim case 45 minut jsme nakoupili vsechny potrebne suroviny (skoro vsechny, jak uvidite...) a mohli jsme zacit tvorit nase oblibene pokrmy.

Rizky. Sice je doma pravidelne naklepavam, ale hned jsem si uvedomil, ze to ostatni uz tak dokonale neovladam. Od maminky jsem nastesti dostal podrobny tutorial jak rizky vyrobit, ale potykal jsem se dvema zasadnima problemama - v Hongkongu jsme nesehnali strouhanku. Odhadl jsem, ze rizky jdou delat i bez strouhanky, takze neni co resit. Dalsi vec - v nasi skolni kantyne mi nebyli schopni poskytnout palicku na maso (Schnitzel hammer). V Cinske kuchyni do masa proste nebouchaji. Trochu se tam divili, co jsem predvadel, ale vyznam bouchani do platku masa nepochopili.

Takze jsem s Judith (z Madarska) zacal tvorit rizky. Ja jsem je naklepaval palickou z hmozdire (kupodivu skoro lepsi) a ona je obalovala ve vajicku a mouce. A pak smazit. Pokud ma panev dno krive tak, ze rozdil stredu a kraje je pul centimetru, tak tam musite dat minimalne pul centimetru oleje. To je asi vysvetleni k tomu, co jsem psal minule, ze cinske jidlo plave v oleji. Prskalo to, palilo se to, ale smazilo se to...

Krome rizku se behem dvou hodin vytvorilo mnoho jidel - bosenska Musaka, nejake turecke jidlo z brambor, skvele cernohorske palacinky s cokoladou, puding, bramborovy salat, brambory (k rizkum)... Opravdu typicka vecere vychodniho Evropana, co...

Jedli jsme dobre, az moc, po veceri jsme byli vsichni nehybni. Rozvarene brambory a mirne tuhy rizek mi velmi zive pripomnel skolni jidelnu ze zakladky. Pokud mam uprime rict, jestli byli ty rizky dobre, tak uz jsem jedl i lepsi, ale kazdopadne nezbyl ani jeden. Muzete se na ne podivat (klikni sem). A co jsme udelali se zbylym jidlem? Africani meli zrovna na courtyardu nacvicovani jejich kulturniho veceru, takze zbytky radi dojedli. Poprve jsem tedy zbytky jidla opravdu daroval africkym detem...

1. PRC - People's Republic of China

Aneb jak jsem byl hvezdou cinske televize

Nedele 6. listopadu

Minuly tyden jsem navstivil Cinu. Pravda, Hongkong se nekdy k Cine radi take, ale to pouze politicky, v realite je to uplne jiny svet. Na uvod musim hned uvest, ze nebudu popisovat tyden v Cine moc detailne, protoze bych nemel o cem povidat doma a navic by mi to tady zabralo dalsi tyden psani, coz by bylo neefektivni... takze vyberu par zazitku a na zbytek se muzete tesit:)

Dostat se do Ciny je tezke, jak uvidite, tak zvlaste pak pro naseho pana ucitele byl prechod hranice trosku adrenalinovym sportem. Samozrejme jsme potrebovali vizum. To nam nastesti vyridili pres skolu, my jsme ho jen museli zaplatit. Pro obcany vetsiny statu (napr. Evropske unie) je to za 150HKD (=450 Kc), Americane to maji uz horsi (380 HKD=1140 Kc). Pas s vizem nam pan ucitel chtel dat az na hranici, pry abychom to do te doby neztratili (treba bysme mohli zapomenout, do ktereho supliku v psacim stole jsme to polozili, ze...). Pas nam ale rozdal uz pri vyjezdu, v autobuse (pri prestupovani z autobusu na metro se pas stratit prece nemuze, ze...). Takze jsme na hranici zjistili, ze spoluzak Leone (z Italie) si pas zapomnel v autobuse. Bohuzel se nic nedalo delat a musel se vratit do skoly. Zbytek skupiny se vydal vstric nadsenym cinskym celnikum.

Tak peclivou kontrolu pasu jsem jeste nevidel. Pristupovali ke kazdemu jako bychom byli americti spioni (pravda, jeden clen nasi skupiny byl american). Zkontrolovali peclive mou HK Identity card, porovnali ji s pasem, pak to oboji porovnali se mnou, pak si se zajmem prohlidli muj cesky pas (moje cinstina je zatim velmi slaba, ale jejich rozhovor by mohl byt neco jako "Hele, podivej, Czech republic, nevis, kde to je?" "Nevim, ale maj divnej pas. A podivej na tu fotku... a zkus to prosvitit UV lampou!") Takze muj pas prosvitili UV lampou... ani jsem nevedel, kolik zabezpeceni tam mame. Nakonec nas vsechny pustili. Ale jeste jsme museli dat batohy na rentgen, co kdybychom pasovali do Ciny bombu...

Nase zakladna byla na univerzite ve meste Shaoguan. Pokud bych rekl, ze to byla az 6. nejvetsi univerzita v provincii Guandong, tak byste si asi predstavili maly utulny univerzitni campus... Ocitli jsme se ale ne v univerzitnim campusu, ale primo v celem meste. V jednom arelau bydlelo totiz asi 13000 studentu... Se studenty jsme byli v kontaktu pri kazdodeni navsteve kantyny a jeden den jsme meli spolecny kulturni vecer a sprotovni aktivity. Na univerzite byli kupodivu i zahranicni profesori, zvlastepak zivotni pribeh mladeho krestana z USA byl celkem zajimavy (drive nenavidel Cinany a Cinu, pak se ale obratil a citil, ze by mel jit do Ciny pomoct, tak sel...)

Jeden den jsme stravili v Cinske zakladni skole. Zucastnili jsme se hodiny anglictiny, ktera byla pravdepodobne velmi precizne predcvicena. Kazdopadne deti se ucili pouze memorizovanim, takze porad opakovali "a glass of juice?" "no, thank you!". Dokonce pri nacvicovani rozhovoru se museli drzet jen predlohy, takze pokud byste se zeptali zizniveho zaka tamejsi skoly, jestli chce dzus, tak odpovi "no, thank you". Deti umeli velmi dobre poznavat barvy, pocitat, pojmenovavat predmety, ale nemumely tvorit vety.

Pro deti jsme meli mit i vystoupeni. Co jineho by mohlo deti bavit vic, nez zonglovani? Bylo to urcite moje nejvetsi publikum, dokonce i tleskali. Ani jsme si moc nevsimali panu s videokamerama, mysleli jsme si, ze nataceji video jen pro skolni archiv. Nicemene druhy den, kdyz jsme vychazeli z jedne restaurace, jsme v televizi uvideli jednoho spoluzaka. Nez jsem si uvedomil, co to je, byl jsem tam ja, zonglujici. V tu chvili jsem musel zarvat na celou restauraci "Lidi, podivejte, to jsem ja!!!" Kupodivu jsem to zarval anglicky a jeste k tomu jsem mel stejne obleceni jako v onen den (jak jinak, kdyz jsem si sebou vzal jen 1 obeleceni, ze), takze me lidi dokonce i poznali. Z restaurace jsme vsichni vysli opojeni pocitem slavy. Jsme v Cine 3 dny a uz jsme stihli byt v televizi. Fajn.

Par hodin jsme samozrejme stravili i nakupovanim. V Cine bylo smlouvani samozrejmosti. Pokud nekde nebyla cenovka, tak to znamenalo udelat co nejlespi odhad skutecne ceny, pak nabidnout polovinu a usmlouvat to na co nejmin. Pokud tam cenovka byla, tak se nemusel delat odhad. Smlouvani v Cinstine je pro me zatim nemozne, nicmene v Cine maji tak dobry system ukazovani cisel na prstech, ze muzete velmi jednoduse na jedne ruce vyjadrit cisla od 1 do 100 a i dal to nejak jde.

Cinske jidlo... kapitola sama pro sebe. O proti ceskemu jidlu je to podle me celkem zdrave, nicmene vetsinou se to topi v oleji. Zakladem je samozrejme rize, k ni nejake kousky masa, hub, hodne zeleniny (vypadato nejak jako morske chaluhy, je to slane a hodne zelene a v Cine se to ji porad, vi nekdo, jak se to jmenuje?). V Cinstine jsem umel pojmenovat 2 jidla - mantou, to je bila houska nebo bulka. Pak jeste baozi, to je to same ale s naplni (maso, zelenina). Tesil jsem se do Ciny i kvuli tomu, ze konecne potkam ty jedine dve jidla, na ktere umim zavolat jmenem. A stalo se. Smazene mantou s kondenzovanym mlekem byla opravdova pochoutka.

Rekli jsme si, kdy jindy ochutnat to, pro co je cinska kuchyne slavna, nez ted v Cine, ne? Takze jsme zapadli do male hospudky, kde inzerovali psa. Milovnici domacich mazlicku necht me neodsuzuji predem. Mila pani servirka byla trochu prekvapena nasim pranim, rekla neco, co by se dalo prelozit jako "we're running out of dogs..." (meli jsme s sebou rodile mluvci), takze jsme si misto psika museli dat kozu. Byla dobra, akorat z misy se zeleninou porad vylezali nejaci hmyzy. Dalsi prilezitost pro psa byla pri spolecne veceri. Jason, nas mily pan ucitel, rekl, ze rozhodnem demokraticky. Asi 3/4 lidi hlasovalo "pro psa". Jason to demokraticky uzavrel: "Podle Hongkongskeho prava je jedeni psa nezakonne, takze zadny pes." Zase nic. Jinak k jedeni psu obecne - podle me zalezi na kulture a psovi. Doma bych si psa nedal, uz vubec ne, pokud bych ho znal, ale to asi vite. To jen tak aby si o me nikdo nemyslel, ze jsem nejaky psojed.

O tom, jestli zustanem ve vesnici, kam jsme se meli jet podivat, pres noc, jsme taky rozhodli deomkraticky. Tentokrat ale nebylo hongkongske pravo naobtiz, takze jsme tam mohli opravdu zustat. Jednalo se o to, ze prece jen v nerozvinutych zemedelskych oblastech je vetsi moznost vyskytu ptaci chripky. Nicmene pokud jsme tam stejne obedvali a vecereli, tak uz je snad jedno, jestli tam i prespime, protoze pokoje pro hosty byli krasne ciste. Az moc. Cela vesnice byla velmi ovlivnena turismem. Kdysi davno to byla jen mala usedlost par chatrci, pak to ale objevili manazeri turistickcyh kancelari, vybudovali uprostred vesnice obrovskou drevenou stodolu ve tvaru cirkusoveho stanu (pomerne hezka stavba, v te vesnici ale trochu neprirozena), ve ketre se turistum prezentuji obyvatele vesnice v tradicnich krojich, tancuji, hraji tradicni hry... Byla to hezka zkusenost, ale od reality se asi podstatne lisila. Zajimava byla ochutnavka mandarinek primo ze stromu, ktere tam pobliz rostli. Taky jsme si natrhali par cajovych listku a pred nasima ocima z nich jeden hospodar vytvoril dobry caj. Spravne by ale meli byt nekolik let stare, takhle to byl pry jen slaby odvar...

O zivot jsme se bali kazdy den, ne kvuli prilisne divokosti prostredi, ale kvuli silnicnimu provozu. cinsky autobus byl fajn, dalo se vzadu aspon otevrit cele okynko a pri vystupovani se z nej dalo vyskocit (vite, jak otravne je to cekani, kdyz sedite vzadu a cekate az vsichni vystoupi...). Cisnke silnice ale byli plne vymolu (spat v autobuse se opravdu nedalo) a triproudova rychlostni silnice bez prostrednich svodidel nebyla vyjimkou, nakladaky jezdili ve vsech pruzich, nas autobus ne mezi nimi propletal jako v opravdu obrim slalomu, klaksony houkaly temer nepretrzite... V autobuse to bylo jeste v pohode, ale pokud jsme chteli takovou silnici prejit (vedla prostredkem Shaoguanu), tak byla jednina moznsot se schovat za nejakeho urostleho Cinana, ktery znal ruzne figle, jak se vyhnout projizdejicim autum.

Cely vylet byl nakonec moc fajn. Hodny pan ridic dorucil Leoneho pas do skoly, takze se nas italsky kamarad druhy den vydal sam na cestu vlakem. Znal jen asi 4 cinske znaky (Shenzen a Shaoguan - vychozi a cilova stanice) a presto vporadku dojel. Seznamili jsme se s mnoha cinskymi studenty, dokonce mi dali i cinske jmeno - ted se jmenuju Emanuel Buzek Long Jin Wei (krasny a dobry jako drak :)))).

Pri navratu z China weeku jsme meli poprve silnejsi pocit, ze se vracime domu, protoze pred tim jsme byli na College nepretrzite dva mesice a ted to bylo poprve, co jsme byli tak dlouho pryc. Pred vyletem do Ciny jsme sklonovali (haha, v anglictine, to tak) China week ve vsech padech (pred China weekem, na China weeku, az po China weeku)... a ted je to za nami. Podle pocasi bych ale nerekl, ze tady cas nejakym zpusobem plyne, porad nosime kratke tricka s kratasama a je nam horko... uz se tesim na snih :) Zdravim vas vsechny...