Blok
Fotky



Fotky:

ASIE: Zkratka
China: Lijiang
China: Shenzhen
Thailand: Nan
Thailand: Phuket
HK: Buddhas
LPC: Second Year
LPC: Ma On Shan
LPC: EE Dinner

Praha:

Listopad 2007
Září 2007

Hongkong:

Květen 2007
Duben 2007
Březen 2007
Únor 2007
Leden 2007
Prosinec 2006
Listopad 2006
Říjen 2006
Září 2006
Srpen 2006
Červen 2006
Květen 2006
Duben 2006
Březen 2006
Únor 2006
Leden 2006
Prosinec 2005
Listopad 2005
Říjen 2005
Září 2005


Cirkus kazí zuby

aneb pořád ještě můžu jíst puding a banány

Úterý 30. ledna 2007

Minulý víkend se do mojí historie nezapsal moc pozitivně. Začalo to už v sobotu, když jsem si zbalil svých pět míčků a vydal jsem se do Tsim Sha Tsoi na nějaké pouliční představení. První představení proběhlo hladce - míčky, jabko, sekera, jednokolka, všechno dobré. Druhé představení došlo až do fáze sekera, potom se mě pan policajt zeptal po občance. A sakryš, zase. Tentokrát jsem už věděl, že hraní komedie s policií se líbí jen publiku, ale ne policii, takže jsem si rychle zbalil věci, napsal jsem mu do notýsku své jméno a smutný jsem odešel ze svého místa. Na to mi jeden z místních poradil, ať jdu kamsi do Yau Ma Tei. Věděl jsem, že Yau Ma Tei není nadávka, ale stanice metra, tak jsem to zkusil. Bylo to odlehlejší místo, takže se moje mise proměnila spíš v servis pro děti ulice, kterým se vystoupení nějakého českého klauna líbilo hodně. A nikdo tam hlavně nechtěl občanky...

Zbláta do louže, z ulice do tělocvičny, v neděli můj cirkusový trénink taky moc slavně neskončil. Slavně vlatně jo, tak trochu jsem se tím proslavil. Zkrátka - připravil jsem se na jednokolce o pár zubů. Zatím jsem zastával názor, že z jednokolky nejde pořádně spadnout a že je bezpečnější než kolo. To je podle mě pořád pravda, nebyla to vůbec chyba jednokolky. Zkousil jsem se rozjet proti velké matraci a udělat na ní kotrmelec - což se mi povedlo! - ale koleno mi dosáhlo až do pusy. Cedar potom konstatoval, že by to mohl být argument proti evoluci, když si vlstním kolenem můžu způsobit takové zranění...

Když jsem se tedy vzápětí podíval do zrcadla, abych si zrakem potvrdil to, co jsem najisto cítil jazykem, tak jsem se lekl. Křičím na kamaráda nejběžnější anglické slovo - "sak!". To mě mírně rozesmálo, tak řvu ještě "Sak! I can't even say sak!'" Tak jsme ze zasmáli mojemu novému přízvuku a jali jsme se to řešit.

Na pohotovosti jsem zaplatil 100 dolarů (300 Kč) za registraci, po půlhodině čekáni mi pan doktor řekl, že musím jít na zubní. To jsem tak lehce očekával, že ano. Dostal jsem tedy pozvánku na příští den. V pondělí ráno jsem šel k panu státnímu zubaři. Opět 100 dolarů za registraci (naštěstí mi to školní sestra proplatila) a pak mi pan zubař pokryl zlomenou část zubu něčím na znecitlivění a sdělil mi, že nový zub není nezbytně nutný, prostě že mi ho dodělá jen soukromý zubař. Tak fi zíkám, jeftli je ten vub nutný nebo ne, pozádně s tím nemůžu koufat, o mojí výflovnofti se ani nevmiňuju. Movná bych měl poškat až do pvíjezdu do Čefka, kde by to bylo mnohem levnějfí... Nafteftí je tu ale kamarádka, která má vnámého zubaze, který mi to fnad fpraví zalevno. Tak doufám a zatim siflám.

Českočínská spolužačka Ellaine měla velmi dobrý nápad s vařením pudingu, který bych mohl jíst i po deseti dalších kotrmelcích. Smíchali jsme co jsme měli, cukr jsme si půjčili od naší angličtinářky co bydlí vedle, hrnec od zeměpisářky co bydlí taky vedle, a za chvíli jsme se smáli na litrem vanilkového pudignu s banánem. Teda smáli - já jfem fe fmál tak napůl...

Stříhání

Pátek 19. ledna 2007

Netěšte se, dredy jsem si ještě neostříhal. Co bych to taky dělal, když jsem v Thajsku zaplatil Rastamana, aby mi z toho nepořádku udělal opravdové dredy. Tentokrát jsme stříhali film. Splnil jsem si svůj studentský sen - je to asi měsíc zpátky, co jsem si na internetu procházel českou amatérskou filmovou tvorbu. Skvělé filmy, třeba díla od Třech Psů, nebo první český HDV film NO SMOKING nebo vsetínské Pricolici... Líbilo se mi to tak moc, že jsem se chytil a nepustil první příležitosti natočit cokoli. S natáčením a morální podporou při střihu mi pomohl Xabi.

UWC Focus week je týden, kdy jsme se měli zaměřit na hnutí UWC, diskutovat o tom proč si zasloužíme studovat na UWC škole a proč vlastně žijem. Jak správně hádáte, takové diskuze většinou ovoce nenesou. Rozhodl jsem se k této příležitosti přispět nějakým ovocem, tak jsem natočil dokument o lidech na naší škole. Každý člověk je tak zajímavý, aby se o něm dal natočit dokument. To mi ale bylo málo platné, protože jsem si vybral člověků tolik, že jsem jejich život do hloubky neprozkoumal. Nicméně, získal jsem asi hodinu a půl materiálu, na kterém kamarádi i učitelé odpovídali na otázky typu "Jak se dostali k nám na školu", "Co od toho čekali", "Co by tu změnili" a "Jaký je smysl života".

Po natáčení následovala ta zábavná část, jak už nadpis napovídá. Uchýlil jsem se do kabinetu výtvarné výchovy, kde je počítač vybavený plnou verzí Ulead VideoStudia. Začal jsem procházet materiál, vyřezávat dobré pasáže, v hlavě se mi postupně rodil dojem celého videa, strávil jsem tam čtyři dny. Poslední den, ve středu, kdy se to mělo promítat pro školu, jsme dokončili závěrečné titulky kolem šesté ráno a jali jsme se celý film renderovat - generování půlhodinového videa nám trvalo zhruba půl hodiny. Jak už to tak bývá, na 95% vyskočila Error hláška a mohli jsme to dělat znovu. Vžydcky jsem se smál lidem, kteří mi tvrdili, že je počítače nemají rádi. V tomhle případě jsem to ale musel tvrdit taky.

No sice jsme zamýšleli vytvořit film s vážným obsahem, ale naše publikum se skoro nepřestalo smát. To ale jen proto, že vidět na plátně své kamarády je nezvyk. Co se lidem líbilo nejvíc? Asi ten mluvící pes... Rád bych, abyste posoudili sami, ale zatím nevím, kam na webu uložit 500 mega. Zatím se podívejte aspoň na plakát...