Blok
Fotky



Fotky:

ASIE: Zkratka
China: Lijiang
China: Shenzhen
Thailand: Nan
Thailand: Phuket
HK: Buddhas
LPC: Second Year
LPC: Ma On Shan
LPC: EE Dinner

Praha:

Listopad 2007
Září 2007

Hongkong:

Květen 2007
Duben 2007
Březen 2007
Únor 2007
Leden 2007
Prosinec 2006
Listopad 2006
Říjen 2006
Září 2006
Srpen 2006
Červen 2006
Květen 2006
Duben 2006
Březen 2006
Únor 2006
Leden 2006
Prosinec 2005
Listopad 2005
Říjen 2005
Září 2005


Čínské písmo

Pátek 24. března 2006

Včera v noci jsme připravovali eko-akci na pátek s naší eko-aktivistickou skupinkou Greenagers. Zítra se tedy budu potit v kostýmu polárního medvěda a budu držet transparent s nápisem "BEZDOMOVEC kvůli klimatickým změnám". Téma akce je tedy jasné. Aby to bylo jasné i místní (sedmimilionové) komunitě, tak jsme všechny plakáty psali i v čínštině. Psaní znaků mě baví, ale stejně jsem po dvou hodinách psaní-kreslení konstatoval, že...

Kdybychom v Evropě vymysleli tak neskutečně složité písmo, určitě bychom vynalezli knihtisk taky o 500 let dřív.

Za kulturou

Čtvrtek 23. března 2006

Týden se opět umoudřil a chýlí se ke konci. Zážitky však zůstávají.

Kurz první pomoci jsme v pátek konečně zakončili - zkouškou. Z pozvánky k této zkoušce to vypadalo poměrně přísně, museli jsme být přítomni čtvrt hodiny před začátkem, v případě tajfunu s číslem 4 bude test přerušen a pokračoval by čtyři hodiny po zrušení tajfunového stupně... Organizace velmi detailní, provedení už více lidské, zkoušející přišel čtvrt hodiny po začátku, což jeho autoritu a přísnost aspoň trochu uvolnilo. A tajfun nepřišel už vůbec.

Už jste navštívili čínskou operu? V sobotu se mi dostalo vstupenky (rakouská Anna got sick), tak jsem se oblékl jako do opery (jako do evropské opery) a šel jsem, plný očekávání. Hongkongské kulturní centrum, obrovská budova v Tsim Sha Tsui, se opravdu chlubí luxusem, ostatně stejně jako se snaží celé centrum Hongkongu. A opera - mnoho lidí říká, že se to musí určitě vidět, ale stačí jednou. Já jsem byl ale nadšený. Pravda, hudba byla mírně nezvyklá a neustálé bušení do činelu (které prý mělo zdůraznit bojovný charakter hry) uvádělo nejen mě k šílenství ("vypněte někdo ten rámus!!!"). Čínský zpěv, někdy doprovázen i krásnou tklivou melodií čínských nástrojů (a činelu...vrrr) byl úchvatný. Díky tónům v čínštině je i mluvené slovo, obzvlášť pak v opeře, velmi melodické...

Nebyl bych to ale já, kdyby mě nejvíc neuchvátil akrobat. Já dělat co on dělal, tak bych kvůli přípravě na olympiádu neměl čas na operu. Ale je hezké, že zůstal u kultury. To je jedno - co on tam vyváděl - salto v před salto vzad, stále dokola, bez trampolín a matrací, hvězdice bez použití rukou (taky nechápu), přemety na všechny způsoby... on byl asi gumovej. Naštestí se úžas v čínské opeře může projevit nahlas, takže jsem jeho umění mohl ocenit už v průběhu. Tak hlastitý, jako někteří štamgasti, jsem ještě nebyl. Zprávně se musí, ale v pravou chvíli, zařvat břichové "HU!" a zatleskat.

Nemocná Anna se nepostarala pouze o můj sobotní program, ale v neděli jsem šel místo ní na Hongkongský festival krátkých filmů. Umělecký dokument o diskriminaci černochů a homosexuálů byl zajímavý, hongkongské publikum bylo konfrontováno s jejich předsudky i předsudky o nich samých. Diskuze na závěr byla určitě taky strhující, bohužel v kantonštině. Ou kej láááá...

No jo, výlety celý víkend a teď skoro nestíhám školu. Aspoň že ten víkend je zase tady...

Komusta!

Pondělí 13. března 2006

Ozývám se opět do blogu, abych podal důkaz o tom, že jsem školní projekt na Filipínách přežil ve zdraví. Tedy, aspoň prozatím nevím o žádné nemoci, kterou jsem si dovezl. Kvůli ptačí chřipce se dneska měří teplota všech cestujících na letišti. Nepředstavujte si, že letušky rozdávájí kromě sáčku na blití ještě teploměry. Samozřejmě že se dnes používá sofistikovanější metoda - kamera citlivá na teplo zobrazí všechny imigranty pěkně v barvách jejich teploty (podle manilské kontroly jsem měl něco kolem 30 celsiusů...)

Filipíny jsou známé pro krásné pláže a pobřeží zajímavé pro potápěče, to (bohužel nebo bohudík) nebyl objekt našeho zájmu. Francouzštinářka Michele, supervizorka našeho projektu, nás varovala, abychom kvůli vyostřené situaci nechodili na žádné demonstrace a nestýkali se s lidma z "protivládních" organizací. V podstatě jsme ale nedělali nic jiného (nepřekládejte prosím tuto stránku do francouzštiny). Náš průvodce byl Mark, člen organizace Migrante pečující o Zahraniční Filipínské Pracovníky (jedno z nejvážnějších témat - Filipínců je celkem asi 85 miliónů, z toho 10 mil pracuje v zahraničí, vládě z toho plyne obrovský příjem...).

Na Filipínách se našinec i dobře domluví, díky americké kolonizaci se na všech (nebo aspoň většině) školách učí angličtina a značné procento populace anglicky mluví velmi dobře. Angličtina má taky obrovský vliv na místní jazyk Tagalo - nejedná se pouze o přejímání ojedinělých slov, ale někdy se nahrazují celé slovní spojení nebo i věty. Takovouto "Taglish" se mluví bohužel i v televizi a co je nejhorší, i vzdělaní lidé mluví víc než jen nespisovně. Na jedné univerzitní konferenci, kterou jsme navštívili, měli projevy vesměs univerzitní profesoři. Mluvili sice v Tagalu, ale každou dvácátou větu řekli, někdy jen napůl, anglicky. Aspoň jsme věděli, o čem je řeč.

Po týdnu plném nových dojmů jsem ale zpátky v hongkongské realitě. Rád bych napsal víc, ale zítra je škola a první hodina matematiky bude i tak dost ospalá...

Babylón

Čtvrtek 2. března 2006

Zkoušky z češtiny na nečisto už mám za sebou. Ne, opravdu jsem se nepřepsal a nemyslím tím čínštinu. I tak daleko od své vlasti můžu studovat svou mateřskou řeč. Člověk za tu dobu sice zapomene česky skoro mluvit, a to se projevilo hlavně u ústní zkoušky. Ano, zase to myslím vážně, dokonce i ústní zkouška z češtiny probíhá až v Hongkongu. Samozřejmě že mě nezkouší žádný učitel, poněvadž by mohl leda tak přikyvovat a říkat "hmm", proto se celý můj proslov nahrál na kazetu a poslal do Prahy. Musel jsem mluvit o knize Modlitba pro Kateřinu Horwitzovou (A. Lustig). Moc hezký a smutný příběh (bez těch testů bych si ho užil ještě víc...), dál pak o Kytici, však víte, jak miluju poezii.

Největší jazykovědný objev za mých posledních 18 let je však tohle:

ÇEKOSLOVAKYALILASTIRAMADIKLARIMIZDANMISINIZ

Kdo jste to nepoznali, tak se jedná o nejdelší turecké slovo - 43 znaků, oproti českému "nejneobhospodařovávatelnějšími" s 30 znaky zatím vede. Asi není třeba nikomu říkat jeho význam, kdo si to však nepamatuje, tak to znamená: "Ty jsi taky z těch, ze kterých jsme nemohli udělat Čechoslováka?" Ano, my Češi říkáme tuto větu často, rozhodně asi častěji než Turci, a ani pro to nemáme slovo. Doufám, že nebude trvat dlouho a čeština toto slovo přejme (pak bychom už s turečtinou, co se týka počtu písmenek, obhájili aspoň tu remízu). Úkol pro přemýšlivé hlavy - vyskloňujte všechna pádem tohoto slovy. Vlastně nejprve určete slovní druh (co takhle tázací částice?)

Kulturní život naší školy byl dnes oživen studenty divadla (1. ročník - jejich první premiéra!), kteří nacvičili "Comedia del Arte", velmi legrační představení, kterému by se zasmál i kámen. O hereckých výkonech bych mohl psát hodně, ale fotografie řeknou více...

LPC UWC Comedia del Arte Všichní tiše spí... jen egoista Flavio (v podání Amaranty) se probouzí.
Peníze, o které se na jevišti prali, byli k potěšení hlediště z čokolády. LPC UWC Comedia del Arte
Zanedlouho odjedu se školním projektem na Filipíny. Komunistický puč se tam (zatím) nevydařil, tak snad naší interkontinentální skupinku nebudou podezřívat z revolucionářství nebo kontrarevolucionářství a vrátíme se za týden zpět.